Od nového roku si už všechno vyřídíte na úřadě ve své obci!

Občane jásej! Úřad tvůj k tobě se přibližuje! A bude to ještě lepší! Ne, ne, bohužel, opak je pravdou. Místo toho, aby si mohl domorodec na svém úřadě v obci vyřídit většinu svých občanských a úředních potřeb, bude muset trávit části své dovolené, nebo náhradního a neplaceného volna cestami do okresního města. Státní úředníci neustále vymýšlejí nové a nové úřední postupy a poslanci jim k tomu zdatně sekundují, možná je tomu i naopak. Trend posunout vše centrálně do jednoho místa v okrese, má podle mého názoru dva základní důvody:

PRVNÍM důvodem je nepravdivá domněnka státu, že stát ušetří tím, že bude financovat výkon státní správy jen v okresních městech – tedy v úřadech s rozšířenou působností – v tzv. trojkových obcích, v našem případě v Rokycanech. Bohužel, už teď od nového roku si budou jezdit občané pro občanské průkazy mnoho kilometrů a to hned dvakrát - pro podání žádosti, a potom pro hotovou občanku, přičemž dosud si jí mohl vyřídit podstatně blíž. Tím však stát zdaleka nekončí a připravuje další redukce. Na řadě jsou stavební úřady a také některé matriky, kontaktní místa sociálky, pracáku a dalších. Možná, že už to tak u některých institucí takto funguje.

Tím DRUHÝM důvodem je naprosto průhledná tendence státu zlikvidovat malé a menší obce. Dvojkovým, tedy pověřeným obcím, jako jsou např. Radnice, odebere postupně stát výkon státní správy úplně a kvalitativně je posune směrem k ostatní většině obcí a to k pouhému výkonu vlastní samosprávy. Dále stát předpokládá, že nastane slučování malých obcí. Ani už neskrývá, že se vidí v německém modelu, kde obec o velikosti tisíc obyvatel je spíše výjimkou a nejmenší obce tam mají okolo dvou tisíc obyvatel. U nás je ze 6300 obcí 3500 obcí s počtem do pěti set obyvatel. Státní úředníci sice ví, že  by jim slučování politicky neprošlo, tak na to jdou šikovně od lesa a budou likvidovat malé obce především ekonomicky a administrativně. Obojí už také dělají – ekonomicky, kdy v rozpočtu obcí začínají chybět peníze, protože se stále více vynakládá na výdaje za stále dražší služby a energie, tak i administrativně. Hordy státních úředníků, kteří jsou v mnohonásobné přesile oproti neuvolněným starostům, jim vyhrožují milionovými pokutami za včas nedodané věstníky, hlášení, tabulky, rozbory, řády a bůhvíco. A tak neuvolněný starosta, který se přece musí také nějak živit, po večerech vyplňuje a vypisuje všemožné hlouposti, aby úředního šimla nakrmil. Stále mu však hrozí pokuty a penále. Starosta si pak řekne, mám tohle zapotřebí? Ne. A když už se ve vsi nenajde jiný občan (chtěl jsem říct původně trouba), který by chtěl dělat starostu, samosprávná obec padne a sloučení jí nemine. A stát jásá: to jsme chtěli!

Výsledku je dosaženo. Ve finále bude občan jezdit za všemi úředními záležitostmi do okresního města. Když u něj nebude svítit třeba veřejné osvětlení, bude volat do vzdálené obce, která už zase bude mít svých dvacet sedm částí. Jenže to už jsme tady měli. Chceme to zase?