Kam s ním (s odpadem)?

Nerudovo problém kam se slamníkem, narážel už v devatenáctém století na to, že bude potřeba někam nepotřebný odpad ukládat. Jeho fejeton o slamníku sice řeší trochu jinou situaci, avšak stejná otázka zaměstnává vyspělou civilizaci už přes dvě století. Ještě do šedesátých let byl hlavním obalovým materiálem papír a sklo, příp. plech na konzervy. Otázka kam s ním, se tehdy řešila většinou samovolným výběrem vhodného místa za vesnicí, kde vznikla černá skládka, kam se pak veškerý odpad vozil.

Bohužel, konec dvacátého století i začátek toho současného dodnes přetrvává ve všeobecném užívání umělé hmoty. Vše se vyrábí za použití umělé hmoty, vše se balí do umělé hmoty. Říkalo se tomu různě – bakelit, nylon, polyetylén, PVC, polystyrén, atd., dnes jsou v módě bioplasty.

Současný problém s odpady je ten, že prakticky veškeré domácnosti dnes chrlí pravidelně desítky kilogramů odpadků v podobě plastů, starého šatstva, matrací, vysloužilých křesel a nábytku, koberců a dalších věcí, které až na potravinové plasty většinou neumíme recyklovat a končí vše na skládkách uloženo do lůna naší matičky Země.

Likvidace odpadků však také něco stojí. Ceny jdou nahoru. A tady bude opět ten nerudovský problém – kam s ním? Pokud se budou přenášet vzrůstající náklady na likvidaci odpadů na občany, začnou přemýšlet, jak ušetřit, jak se poplatku vyhnout, případně budou jeho úhradu z různých důvodů ignorovat. Jsem přesvědčen o tom, že pro naše občany musí být likvidace odpadků levná a jednoduchá. Pokud bude likvidace levná, ale budou muset odpadky někam složitě vozit, nebo předávat, pak ze zkušenosti víme, že to dělat nebudou. Pokud bude sice likvidace jednoduchá, ale drahá, budou se odpadků zbavovat ilegálně, tzn., že budou vznikat zase černé skládky v roklích, v lesích a příkopech. To už jsme tady měli a všichni víme, že likvidovat černou skládku vůbec není levná záležitost a stojí obec značné finanční prostředky. V každém případě zaplatí za odpadky ve finále buď obec, nebo sám občan.

Jedno je jisté. Plánované zvyšování poplatků za skládkování, uzavření skládek, zahájení spalování odpadů nebude samospasitelné. Spalovny možná sníží množství odpadu ukládaného na skládky, ale v každém případě zapříčiní významné zvýšení poplatků za odpad pro obce a občany. Výsledkem bude mj. také to, že budou občané vybírat z odpadu to, co mohou sami doma spálit, zhorší se už tak mizerná kvalita ovzduší v zimním období především na venkově a zároveň se tím bude snižovat energetická výhřevnost předávaného odpadů spalovnám. Připomíná mi to vodárny – čím více vodu zdražují, tím méně peněz dostanou, protože občané logicky utáhnou kohoutky.

Jak z toho ven? Tady je každá dobrá rada drahá. Určitě by se měla zvýšit recyklace odpadu, tady je určitě co vylepšovat. Hledat další způsoby likvidace odpadů, určitě existují. Nejít vždy slepě jen jednou cestou – nejdříve vše na skládky, teď vše do spaloven. Podporovat sběrné dvory obcí.  Přesvědčovat občany formou motivačních akcí, že třídit odpad se jim vyplatí.

V každém případě jsem přesvědčen o jednom. Nehledejme v životě našich českých domácností poplatníky, ochotné zaplatit v odpadovém byznysu jakoukoliv částku. Ani obec se přece nemůže chovat vůči svým občanům jako podnikatelský subjekt. A aby se četnost otázky Kam s ním nezvyšovala, stačilo by kolikrát málo. Vzít do hrsti zdravý rozum. Např. nebalit paměťovou kartu o rozměru 1 cm2 do trojitého obalu z umělé hmoty 15x20 cm, jak to vidíme v našich supermarketech, nebo přesvědčit naše hygieniky, že už nemusí být v obchodě baleno každé kolečko salámu, či plátek sýra zvlášť v samostatném obalu.